Historie projektu
Jak vznikl projekt Schody do života
Jak vznikl projekt Schody do života? Vše začalo tím, že jsme si s manželkou řekli, že je čas dát našim sponzorským aktivitám v rámci PRVNÍ CHODSKÉ nějaký řád. Mimo oblast sportu, kterou dodnes aktivně podporujeme, jsme dávali určité prostředky i do jiných oblastí a zdálo se nám to neefektivní. Proto jsme se dohodli, že naší pomoc zacílíme na dětské domovy. Napsali jsme dopis dětským domovům v plzeňském kraji a na základě odpovědí a osobní návštěvy jsme zahájili spolupráci s Dětským domovem v Nepomuku. Během mých návštěv v tomto domově se mi postupem času otevřely oči a snad jsem pochopil, kde je problém dětí z dětských domovů. Není to problém peněz či materiální podpory, jde o citové vazby a hlavně o problém vstupu dětí do života.
Protože se léta pohybuji v branži střech a všeho, co s tím souvisí, dal jsem si dohromady požadavek odborných učilišť a realizačních firem na učně s možností usnadnit dětem z dětských domovů vstup do života. Po diskusi s ředitelem Dětského domova Nepomuk, panem Mgr. Josefem Kubáněm, jsme dospěli k názoru, že by to mohlo fungovat a společně jsme získali v DD Nepomuk prvního potencionálního učně, který se od září 2007 začal učit pokrývačem. Záhy jsem poznal, že náš záměr je poměrně snadno opakovatelný, a tak jsem se po dohodě s Mgr. Věrou Šaškovou z Krajského úřadu Plzeňského kraje zúčastnil 11. dubna 2007 společné porady ředitelů dětských domovů Plzeňského kraje, kde jsem představil nově vzniklý projekt Schody do života. Tím jsme odstartovali další etapu tohoto projektu. V této době jsme také získali dalšího učně, Lukáše, který se začal ještě letos učit na tesaře. V současné době máme jasně zformulováno, co očekáváme od dětí a dětských domovů. Nejde o žádné velké povinnosti, jen o svědomitý přístup a aktivní spolupráci.
Na druhé straně se partnery projektu musí stát majitelé osvícených realizačních firem a zástupci dodavatelů. Zde je nutný neustálý lobbing, který získá další partnery projektu a umožní „našim učňům“ snazší vstup do života. V současné době se nám podařilo získat první partnery projektu, ale před námi je ještě mnoho práce - chceme pro chlapce dotáhnout podporu ve formě spoření a dát dohromady koncept podpory bydlení. Je to výzva, ale výzvy jsou od toho, aby se překonávaly….
Prosinec 2007
Vladimír Zábranský
O projektu DOMOVY
Jednou z vedlejších cest, po které se ubírají naše podnikatelské kroky, je i touha přispět k řešení sociálních problémů lidské společnosti. Po počátečním zvážení všech možností jsme se rozhodli podporovat dětský domov v Plzeňském kraji a to DD Nepomuk. Konkrétní plán spolupráce je teprve ve fázi vzájemného poznávání se a definování primárních a sekundárních potřeb; již nyní je ale jasné, že PRVNÍ CHODSKÁ se bude moci realizovat jako řešitel individuálních potřeb každého dítěte. Velký prostor ke spolupráci vidíme také v naplnění volného času dětí a ve zprostředkování nadstandardních zážitků, kterých v tomto prostředí není nikdy dost.
Prosinec 2007
První Chodská
"Jak jde život"
V počátcích projektu jsem se domníval, že snaha a dobrá vůle ze strany partnerů projektu postačí k dobrému výsledku. To je k situaci, kdy chlapci projekt ocení a projekt jim pomůže v dalším růstu a v uplatnění v životě. Po prvním školním roce se ukázalo, jak moc je důležitý svědomitý přístup a aktivní spolupráce ze strany učňů. Jeden z Lukášů celkem bez problémů postoupil do druhého ročníku a je z něj cítit, že si poskytnuté šance váží. Druhý Lukáš přes podporu ze strany svého Dětského domova a i přes moji osobní nabídku na pomoc při doučování bohužel situaci nezvládl a opakuje z prospěchových důvodů ročník. Je to škoda, protože na to určitě měl. Problémy s prospěchem se u něj v minulých měsících skloubily i s kázeňskými problémy. Věřím, že po společném probrání stavu dojde ke změně v Lukášově přístupu a chytne svoji příležitost opravdu za pačesy. Ukázalo se, že projekt má i své smutnější stránky, ale celkově stojí za to se této oblasti věnovat a podporovat ji. Alespoň si člověk uvědomí, co práce ho ještě čeká…
Listopad 2008
Vladimír Zábranský
"Jak jde život 2"
Skoro po roce se musím vrátit k předešlému příspěvku. Vypadá to jako happy end, ale „problémový“ Lukáš se chytil. Po té, co mu domlouvaly tety v Dětském domově, jsem na pomoc přizval garanta Lukáše pana Luboše Z. jako poslední možnost. Uběhlo pár měsíců a Lukáš začal sekat dobrotu. V současné době je dobře hodnocen v dětském domově, bez problémů prošel do druhého ročníku ve škole a skoro měsíc přes prázdniny pracoval v pokrývačské firmě svého garanta. Podle oboustranných ohlasů brigáda proběhla bez problémů a vztah garant-učeň určitě získal na kvalitě. A to je ten nejlepší výsledek. Aby však starostí nebylo málo, přes léto jsme na jednom z našem skladů dali příležitost vydělat si peníze i Láďovi z DD Domino. Ten však zatím nepochopil, že je to jen o jeho přístupu a z brigády zběhl po pár dnech. Nechuť pracovat, trapné výmluvy,….to je pro nás všechny opět zklamání. Kolektiv našich pracovníků se mu věnoval a chtěl mu dát šanci. Láďa určitě brzy dostane novou šanci na to, aby obhájil svoji účast v projektu. Nicméně je to na něm, jak se chce k životu postavit.
Září 2009
Vladimír Zábranský
"Jak jde život 3"
Pokračování Láďova osobního příběhu má nakonec nečekané rozuzlení. Pro kázeňské prohřešky musel opustit dětský domov a logicky i náš projekt. Je to určitě pro všechny ta nejhorší varianta, ale nedá se nic dělat. Projekt Schody do života dětem něco nabízí, ale chlapci to musí umět uchopit. Musí chtít, to je to nejdůležitější, co po nich chceme. A to bohužel Láďa nedokázal. Je prvním z našich kluků, který nedošel k předpokládanému cíli. A doufám, že je i klukem posledním….
Říjen 2009
Vladimír Zábranský
"Jak jde život 4"
Tak se nám to povedlo! První učeň, který úspěšně udělal řemeslnické zkoušky a vyučil se tesařem v rámci projektu Schody do života. Celé tři roky školy, kdy jsme společně s Lukášem prožívali jeho změnu z chlapce v chlapa, kdy byl bezproblémový i skvělý zároveň, jsou za námi. Mnohé je ještě před námi, protože si podal přihlášku na nástavbové studium. Zkusí pokračovat další 2 roky a pokusí se i o maturitu. Lukášovi úspěch všichni z firmy, kteří ho znají osobně, moc přejí a těší se, že za pár dní k nám zase nastoupí na měsíční prázdninovou brigádu. Počítáme s tím, že bude dostávat již i odpovědnější úkoly a že na něj bude nahlíženo jako na jednoho z nás. Smazání bariér dětský domov a reálný život se tak v jeho případě podaří naplnit. Spolu s dobrými se občas objevují i špatné zprávy. I o ty není v našem projektu nouze. Nejprve účast v projektu vzdal na začátku tohoto roku druhák Honza, který se dokonce sám rozhodl opustit i Dětský domov a vzít svůj osud do vlastních rukou. Teď ho po absolvování prvního ročníku studia následoval i Lukáš z Kašperských Hor, který na přání rodiny ukončil pobyt v Dětském domově KH i studium učňovského oboru a bude nadále pracovat v lese. Další dva chlapci tak nedošli k cíli, který jsme si společně naplánovali.
Ukazuje se tak, že naše úsilí má smysl, jeho denní realizace však vůbec není jednoduchá. Naráží na mnoho překážek, jejich překonávání nás však posiluje a utvrzuje v odhodlání vytrvat. A s tím chlapci, kteří v projektu pokračují jednoznačně mohou počítat.
Červenec 2010
Vladimír Zábranský
"Jak jde život 5"
A zase jeden den, kdy člověka mrazí po zádech. Kdy si řekne, že stojí za to pokračovat v projektu Schody do života. 21. červen 2011 takovým dnem pro mne navždy bude. Hned ráno mi volá Lukáš: mám to. Získal jsem výuční list. Je ze mne pokrývač. Neskutečný pocit, že kluk, o kterém v listopadu 2008 píši, že je trochu problémový, došel až do konce. Za ta léta se mezi námi vytvořil zajímavý vztah a tak z toho mám opravdu radost. Příští týden si Lukáš převezme klíče od svého prvního bytu, který mu sehnal jeho garant, Pavel Kuchta ze Zbiroha. V jeho firmě bude od července Lukáš pracovat a věřím, že se něco od starých pokrývačských harcovníků naučí.
Odpoledne nás čeká slavnostní vyhlášení Cen Ď, udílené mecenášům, dobrodincům a morálním vzorům v České republice. Místem předávání cen je kolébka české státnosti, Národní divadlo v Praze. Na uvedenou Cenu nás nominovali Dětské domovy v Kašperských Horách a v Plané. Po získání Ceny Ď Plzeňského kraje nás v tento den tedy čekalo celostátní finále. A jaké finále! Porota ocenila náš dlouhodobý projekt, náš vztah ke klukům, naše zapálení pro věc. Získali jsme cenu Král krajů GRAND PRIX 2011. Porota ze 14 krajů ohodnotila náš projekt jako nejzajímavější. Všechny kraje reprezentovaly úžasné projekty a proto hřeje, že jsme právě my byli vybráni jako vítězové. Blanka, Franta a další kolegové z firmy – je to ocenění pro každého z nás, kdo se projektu věnuje. Přál bych každému, aby měl možnost stát na jevišti Národního divadla a před plným jevištěm přebírat cenu. Neskutečný pocit, úžasné myšlenky, které člověku proletí hlavou. Den, na který se nezapomene. Ď za něj
Červen 2011
Vladimír Zábranský
"Jak jde život 6"
Když jsem před lety začal uvádět v život projekt Schody do života, vůbec jsem neměl představu, jak mě to osobně chytne a kam se ten projekt po pár letech posune. Po několika letech jsou vidět první reálné výsledky. K dnešnímu dni máme vyučené 3 chlapce. Z toho dva pracují a dá se říci, že vedou řádný život. Třetí se rozhodl, že zkusí ještě dál studovat a pokračuje nástavbou. I on patří k těm, kvůli kterým stojí za to věnovat projektu desítky hodin pracovního i osobního života. V prvním ročníku učilišť máme další „novou krev“. Je vidět, že chlapce to oslovilo a projekt se ujal. S tím, jak se projekt rozvíjel, získal pozornost v mediích i mnohá ocenění, kterých si samozřejmě vážíme a která nás ženou vpřed. Abychom ve své práci neustrnuli a zkoušeli projekt rozšířit i inovovat, prostě posouvat dál. Jedním z velkých cílů, které se nám podařilo naplnit, je založení Nadačního fondu Schody do života. Ten od letošního léta může pozvednout naši práci zase o kus dál. Sám o sobě ale nadační fond nic nezmůže. Je to o lidech a o jejich práci pro ostatní, v našem případě pro kluky z dětských domovů. A ty kolem sebe naštěstí stále máme…
Září 2012
Vladimír Zábranský
"Jak jde život 7"
Od vzniku myšlenky Schody do života uteklo spoustu času a změnilo se mnoho věcí. Naše firma se přejmenovala a První chodská stavební společnost, spol. s r.o. se změnila na PRVNÍ CHODSKÁ s.r.o. Firma dvou zakladatelů se změnila v rodinnou firmu. Změnili jsme formu podpory a z obyčejného charitativního projektu jsme vytvořili a více než 3 roky provozujeme Nadační fond Schody do života, který stále pomáhá dětem z dětských domovů. Několik kluků, které jsme podpořili, získalo výuční list a pracují. Jeden z nich dokonce dělá u nás ve firmě a patří k dobrým kolegům, kterého všichni mají rádi. Další z nich se letos oženil. Prostě to již nejsou kluci, ale chlapi. Do projektu se zapojili další jedinci, další firmy, podpora konkrétních dětských domovů, konkrétních dětí je atraktivní a tak v tom nejsme sami. A to je dobře. Je krásné, že se nezměnilo, že když má člověk dobré srdce, jde pomoci a může třeba i malým kouskem svého času udělat někomu radost nebo finančním darem pomůže vykonat dobrý skutek. O to se v rámci našich projektů Nadačního fondu Schody do života snažíme neustále. A dělá nám to dobře na duši …
Září 2015
Vladimír Zábranský
"Jak jde život 8"
V současné době nás sužují neskutečná vedra a tak jsem rád, že zrovna dnes se trošku ochladilo a mohu tak v příjemném klimatu napsat pár slov k našemu projektu Nadační fond Schody do života. V České republice máme rekordně nízkou nezaměstnanost a tak každý, kdo je schopen a ochoten pracovat, je vítán. Jaká je reálná situace v našem projektu, který má pomáhat klukům s jejich seberealizací po opuštění dětského domova? Neustále pracujeme s jedním a tím samým prostředím, kdy část chlapců do projektu vstupuje, čerpá z něj určité drobné výhody, ale nakonec se zjistí, že nemají předpoklady a kluci se ani nechtějí začlenit mezi řádně pracující populaci naší země. Jen určitá část našich kluků jde vytrvale za svým cílem, překonává určitá úskalí, protože ne každý se narodí jako Einstein, ale nějak to dávají a hlavně chtějí. Ti nám dělají radost a přesvědčují nás, že stojí za to, podporovat tuto skupinu znevýhodněných dětí. Přitom zájem o kluky je. Ještě před pár lety neměl nikdo zájem zaměstnat děti z dětských domovů na letních brigádách. Dnes je normální, že se objeví v dětských domovech více možností, kde děti mohou pracovat. Práce je prostě více než rukou. Děti si mohu vybrat a nemusí přijímat práci, která není dostatečně zaplacená nebo pracovní podmínky nejsou takové, jaké by měly být. Takže dělat kluci mohou. Teď jde jen o to, zda chtějí. A to je již hodně o nich….
Srpen 2018
Vladimír Zábranský